Slepý příběh o nahém chlapci, který kouřil v mraveništi

Lehl jsem si jednou celej nahatej do parku a zapálil cigáro. Všichni kolem kouřili a tak jsem se mezi všemi ztratil - byl nenápadný.
Být nenápadný je v celku výhodné, protože nikdo nepozoruje vaší nahotu. Už už jsem skoro dokouřil, když cítím po celém těle nepříjemné mravenčení. Prudce vyskakuji v celém tom vytržení do jiného příběhu. Jak se tak rozhlížím po parku, je vidět, že výběr tu je vskutku pestrý. Tak například příběh žonglujícího chlapce, nebo příběh osamoceného chlapce hledícího do korun starých javorů či podobný o osamocené dívce s kaštanovýma očima, jenž upírala svůj zrak do větví kaštanu, pohupujících se ve větru, příběhy spáčů, milenců, cyklistů, hráčů s létajícími talíři a míči, pěvců, kytaristů, kroužků debatujících o politice, sportu, umění cestování s jednou cigaretou – příběh o alkoholických akrobatech a nebo ten o lavičce s maminkou + kočárek či legendy o běžcích, malířích, posluchačích hudby, vášnivých čtenářkách, vzrušených osobách, o chlapci, který se přibelhal se starou velkou basou na svých mladistvých bedrech a pak se na ní učil hrát, o obchůzkářích s drobnými požadavky, o cestách, stromech, květinách a zvířatech kolem všech těch podvečerních letních lidí i v nich nebo o romanopiscích či básnících, fotografech, zbloudilých duších, tančících bláznech a vyvenčených psech. Rozhodl jsem se a prudce vyskakuji v celém tom vytržení do příběhu o nahém chlapci, který kouřil v mraveništi.