Skyfall (Míjení)

Jak rychle létá labuť?.....
Proti proudu řeky a větru
rozpíná křídla podél silnice
a už mi kříží cestu
přes Barrandovský most,
zatím co já letím
autobusem do práce,
drže se madla,
stoje s jízdenkou
na život - ona letí
s časem uvnitř svého srdce.

Dráty, patníky, svodidla,
je třeba mít srdce na levém místě.
Na pravém břehu jedu já,
ona ránem zmohutnělá,
stále nad řekou mává,
aby se udržela nad vodou,
hladina pod ní získává vrásky,
užasle bílou tíhu cítím,
nikdo nic netuší,
jen já a labuť.

Letíme dál dopředu,
srdce hluboko uvnitř,
řeka je duší,
zčeřená na hladině
a plná v korytě,
letí jak proti času
a stále silně mává.

Drže se madla nevystupuji,
slunce se snaží probudit,
vystoupit na pódium života
a stále neústupně pokračuje
jako labuť proti proudu
a já proti vůli světa.

Dosedá na mou duši na hladinu,
vystupuji z autobusu,
slunce objasňuje dnešní den.
Odpoledne vyzvednu dcerku ze školky
a jdeme nakrmit pár labutí
nad Karlovým mostem.