SKLENICE

Lačni po nové formě života,

Aniž bychom poznali ten svůj,

Prcháme za roztouženými kapkami,

Tam,kde by si nás vzali na pranýř.

Už na nás nezbyl hlt,

Už žádný mlask a krk,

Tak stékáme promočeni závratí

Po skle naší sklenky u postele,

Zpátky do života.

Připraveni na další setkání s hladinou,

Čistou naší skutečnou upřímností

Splyneme v poháru vody,

Jehož třpyt udává slunce.

......myslím to naše slunce.