Silver na cestách

Byl slušně vychován, nebo snad dodržoval morálku, ale určitě pro něco na tomhle svět+ zvedl záchodové prkýnko. Zip------skříp. A těžká úleva vydechla z poklopce plného překvapení. V této slabé chvíli, kterou prožívají všichni plnomočoměchýřovci, si vzpomněl na všechno, co zapomněl na co ty zapomínáš právě teď, když Silver jde do sebe a hlodá okolní svět.

Nová věta počíná novou harmonii. Silver se upravil, naposledy si odplivl, spláchl výdělek své práce a šel se naposled rozloučit do intelektuálského klubu se svými přáteli.

Začínalo jaro a den byl právě v plném proudu. Na Silvera teď čekala cesta, od které nevěděl, na rozdíl od vánoc, co si má slibovat.

Měl namířeno, jako každou neděli, obrazit ty co miloval, půjčit jim co slíbil a odnést si od nich co mu nabídnou. Silver sice nečetl, neboť neuznával cizí myšlenky v teorii, ale nejčastěji si s přáteli vyměňoval právě knihy.

Vyrazil. Na zádech batoh plný doličných předmětů, na očích brýle proti slunci, které dnes zářilo skvostně na celý kraj a prašnou cestu lemovanou zelenavou travou, po které směřovali jeho kroky. Měl pod čepicí................vlasy. Teplý vánek pohrávající s lístky na stromech kolem cesty, v něm nemělo co, vše dobré krásné a čisté už znal a nechal se tím unášet.

Proto snad jde po prašné cestě plné slunce a tvář mu zdobí úsměv, který rozdává všude kolem na křídlech větru, který jako tichý společník doprovází Silvera na jeho báječných cestách.