SILVER

Bylo ráno a Sliver pil plnými doušky ze sklenice plné ledové vody. Třebaže všichni kolem něho se propadali do hlubokých depresí a zdravotní služba je jen tak tak stačila odvážet, on věděl, že na svůj čas má ještě čas. I když pravda, toto kalné odpoledne cítil značný pokles optimismu a nenávist ke svým přátelům se stupňovala.
Bratr Silvera opětovně nedovřel dveře a to tak rozzuřilo jeho smysly, že si pustil ponurou pomalou hud – bu – dum - - dum – dum ..., při které mohlo následovat a následně probíhat jen sebevražda. Zašel do schránky vybrat poštu. Mezi reklamními letáky byl i jeden dopis, jehož pisatel označil Silvera za Soudruha, což je podivné, protože Silver se za celý svůj život veřejně projevil pouze na Straně Malé či Velké a dokonce jsem ho viděl i zvracet.
Silver usedl a rozbalil novou citrónovou žvýkačku, aby dopis, který právě otvírá, nebyl tak trpký a patřičně ho vychutnal. Začal číst a hned ho to přinutilo se rozesmát. To byl ale jen první moment. Dopis, který jakoby ho pálil v rukách, mu připomínal jedno staré drama z kina. Bylo to tak strhující, že zatímco jednou rukou četl, tak druhou už psal pečlivě připravenou odpověď. Když dočetl, přečetl si co napsal. Pocítil zmatenost a tak si řekl, že bude jistější se najíst. Sedící Silver v kuchyni zvolna pojídal míchaná vejce a pomalu se mu začala vracet svěžest a chuť do života, ztracená ranním probuzením. Vedle v pokoje ležel na stole dopis, nad kterým se tak podivil. Není divu, vždyť to byl další z těch osudných dopisů, které si sám sobě posílal, aby se nepropadl do stupňujícího se smutku, který mu už vzal všechny přátele, nepřátele až i celé lidstvo zahubil. Takže nakonec zbyl i sám jako jediný na této planetě. A toho bratra jsem si vymyslel.