SEANCE PRO TEBE

Mrazivé hučící ticho není a je v černém chladném vesmíru. Usínám v nemocničním pokoji do noci studené a nezvučné. Jsem tu sám všude kolem dočista sám, od věků navěky sám. Nekonečné dlouhé nic. Ve své skořápce, ve svém skafandru padám temným mrazivým prázdnem. Jen kolem bezvýznamný prach a tupé chladné balvany. Samota ve věčnosti. Ještě dlouho a dlouho jsem se choulil a připadal si jak bezvýznamné vesmírné prachové smítko ztracené v ztraceném hlubokém nekonečnu. Beztvarý a beznadějný slyším najednou, jak cosi vniká do ticha. Je to jako z malého vzdáleného tranzistoráčku. Otáčím se a snažím se najít směr odkud to přichází. Ve skafandru jsem tak nemotorný! “She´s go a ticket to ride...” slyším už jasně a zřetelně! Snažím si to vybavit. A už vidím před sebou tu malou planetu. Září! Září životem! Celá bliká barvami a světly! Cítím, že z ní sálá teplo, jakoby tančila! Stále se přibližuji, konečně jsem to našel! Jediné místo ve vesmíru, z kterého jde teplo a barvy. Jediné místo ve vesmíru, kde je život, nikde jinde! Jen tady, právě pro nás!

Sanitka přivezla nového pacienta. naléhavý noční případ. Chvilku sháněli pro babičku vozíček. Všichni v té noci plné hvězd byli k sobě pozorní a hodní. Saniťák zavřel dveře od vchodu do Interny, skočil do auta, zesílil rádio “...she´s got a ticket to ride...” a bezstarostně odjel.