Rendez-Vous

Žil byl normální všední den a v něm taková normální přirozená touha. Byla to touha takových všedních normálních přirozených lidí se všemi přirozeními. Jednoho dne, byla to středa, donutila, bez ohledů na následky, ty nebohé lidi, aby se kvůli ní všichni sešli.

Na místo určení jsem přišel včas a jako první. Vzápětí po mě přišel Edward. Sedl si a mlčel. Nebylo o čem si povídat, všechno jsme už věděli a chladný vítr podvečera sílil. Poté přišel Micky, Michal, Míša & Mike. Nick přiběhl za nimi. Všichni si sedli a opili se. Touha dnes měla dobrý den a tak dorazila zbývající děvčata v čele s Amandou a Nelou. Veronika se omluvila na nemoc, ale pak taky přišla. Z černého auta, které náhle před námi zastavilo vystoupil Filip v bílém, v zeleném Radovan, Simona a Petra nevystoupily, přijely tramvají. Jako poslední už nikdo, mimo karamelové Moniky, nepřišel.

Ten večer se přineslo spousty pití, dokonce někdo doma našel návod, jak s lahvemi naložit. Jenže návod byl po pradědečkovi a nebyl pro dnešní dobu již platný a tak všem bylo špatně. Nakonec, ale stejně přišel Jeremy, ale to už nikdo nebyl na svém původním místě.

Ohlédl jsem se. Bylo to v tu samou chvíli, co mi vypadla láhev z ruky a roztříštila se o chodník. Přestal jsem rozrušením civět na dlažební kostku pátou od shora, devátá řada a uvědomil si, že vlastně nikdo nepřišel a tak jsem ten večer šel do kina sám. V koně jsem se nádherně uvolnil a dostal krásně veselou náladu. Dávali rozkošný horor. Něco nechutného!!!

Jelikož začal nový den, já vyrazil na sraz po padesáti letech naší bývalé divadelní společnosti. Procházejíc přirozeným dnem, provokovala mě podivná touha a ještě mnohé vzpomínky.