Rekonstrukce

Ten den jsem se z práce vracel opravdu brzo.Podzim byl opravdu v oněch dnech nádherný, ale ten den jsem se cítil zralý, jako starý potlučený barák před rekonstrukcí. Ráno jsem hodlal vylézt s novou fasádou. Zkrátka, kdo by se v ten unavený listopad netěšil do vany smít hříchy oněch roztoužených dnů nabitých služebními cestami.
Oklepal jsem řádně obuv a zazvonil. Když nikdo dlouho nešel otevřít, uvědomil jsem si………no jo, vždyť si vzala taxi ještě v noci, no jo, asi pro to měla vážný důvod. No nic, rychle do vany. Sakra! Vana přetéká nádobím.
Oblékl jsem se, ponořil ruce do vany a začal zjišťovat, co se dá všechno využít, když si chce člověk občas uvařit nějakou tu baštu pro patnáct kamarádů v pokoji. Vzal jsem do ruky sprchu a představil si krásnou holku v myčce. Když mi ho umyla a auťák byl zase jako nový, mohl jsem vyjet. Vykoupaný, doma uklizeno, jel jsem za přítelem do divadla. Nikdy jsem nevěděl, co tam přesně dělá. Někdy byl na jevišti, jindy v hledišti, někdy osvětloval, nebo uklízel, ale dnes měl být údajně ve zvukařské kabině.
Cestou jsem se stavil ještě U Světlušky. Všichni sledovali fotbal a zítra je všechny bude určitě bolet za krkem. GÓL! Vždycky se šíleně leknu, až sebou trhnu, ponořen do vlastních myšlenek o ženách z dob Napoleona…Všichni řvou, nadšením pískají a objednávají panáky na oslavu. Připíjím si, fajn, ale už mažu.
Divadlo je zrcadlo jednoho režiséra, pár herců a spousty lidí kolem. Přicházím k divadlu….V Rekonstrukci, co je to za název? Sál je na cimpr-campr a místo diváků zedníci. Pijí pivo a křičí na zaprášenou televizi tam, co bývalo jeviště. GÓL,GÓL! Polknu a mažu parkem domů. Snad ve všech oknech bliká televize. Z hospod a barů se ozývá burácení. Zvedám klopy, začíná pršet. Auto vem čert. Zrychluji krok. Ještě chvíli á už odemykám. Někdo je doma. Že by se vrátila. No jo leží v posteli a kouká s brambůrkami v puse na televizi. Věším mokrý kabát a přemýšlím jestli má vůbec smysl o ženách přemýšlet. Zamrazí mě, když najednou vidím její tělo jen v kalhotkách, jak odkrývá peřinu…. vyskakuje z postele….začne mě s neskonalou vášní objímat a mé pravé ucho začíná rozpoznávat její mělký hlásek z tisíckrát se snad opakující věty: Miláčku GÓL!!!