Přistávám

PŘISTÁVÁM a snad budu dlouho padat.

Pomalu přistávám na tuhle zem,

tak doufám, že budu dloooouuho padat,

abych si našel místo na přistání,

když už teď konečně chápu,

že přistávám a vidím kam se řítím.

Chci padat dlouho smyčkami v hlavě,

abych si na to alespoň trochu zvykl

a mě se to líbilo ,že padám

a tak se utěšuji přistáním,

třebas budu mít nadání

dobře dopadnout.

Dobře dopadnout na týhle zemi

kulatý jak břicho těhotný mámy.

Přistávám a už dlouho padám

a v hospodách si schovávám

básničky za něco užitečnějšího.

Včera jsem byl ještě v letadle

a díval se tam dolů.

Byla jsi tam ty a jako tajný rituál

svého prvního dopadu jsi unavená

upadla na postel a se slzami v očích

ti koutkem úst vypadlo,

že na to nemáš už sílu.

Udělat večeři,nakrmit kočku,vykoupat se

a jít spát s někým,kdo s tebou

nežije,ale jen na tebe myslí,

protože na to není ještě připravený.

Dneska však přistávám

a pro tebe lásko už nebude nakrmit kočku

jako tisíc slonů.

Přistávám odněkud ze zasněných oblak,

doufám,že dlooouho budu padat.

dopadnu k nohám osudu

jak k svůdným nohám tvým.

Dopadám a jediný místo,

kde mi vykřížkujte praporek

jen ať je tvoje náruč.

Přistávám opouštějíc své představy.

Asi je to všechno způsobeno zemskou přitažlivostí,

jako když i přesto,že není venku zrovna krásně,

cítíme teplo i světlo slunce,

které se skrz šedé mraky,

skrz své vlastní iluze pokouší proniknout

až k nám, protože ví, že je dobré ochránit

někoho svým teplem a světlem.

Tak už konečně přistávám d o reality země,

jídla, hladu, bolesti, neřesti, nepochopení,

polopravd, nákupních košíků, mlčení, blahobytu, hnusu,

děsu, klusu, trusu, drobků na stole, vagónů klád a tak dál,

ale vzal jsem si něco, co si každý musí vzít ze shora

odkud padá, odkud se lidičkové jak pampelišky

na zem do černé hlíny snáší.

Přistávám a uklidňují mě kolem starci i děti

a všichni ,kteří se drží padáku

a hledí nahoru a pak zas dolů s nepřehlédnutelným úžasem.