PŘEDVÝMLUVA

Zapomněl,ó jak jsem jen zapomněl,jak jsem mohl zapomenout?Zapomenout na vaše oči plné světla i tmy!Ale to víte,člověk se nechá snadno strhnout proudem ovocných pohárů,rychlých vozů, vysoko- horských přirážek,teplých sedaček,luxusních hotelů,švédských stolů a šlehačkových oslav.Hladu je občas zapotřebí.Pocítit smyslnost žravosti . S jídlem roste chuť a s životem léta.Vyvádím jak malá holka a vyvádím ještě víc,když si vzpomínám.A přitom vždy stačí jen trochu naznačit,jen trošičku se vychýlit, malinko se pootevřít. Sedím v místnosti,no zas tak prázdná není-je to hospoda. Většina lidí se sem chodí tzv.srovnat,vyrovnat se s životem.Probrat to a někdy se s ním i poprat. A tak vám tam tak sedím a na levou nohu mi fouká chladný vzduch,ve vyhřáté hospodě nezvyklý. Fičí od pootevřených dveří a vítr z ulic se dostává až do mého kolena ,z kolena do nohy a až do celého těla.Zachvěji se a studený průvan mi prosviští až do hlavy.Jako bych už měl vyvětráno,když v tu chvíli se dveře lokálu otevírají a stojí v nich Silver,který mi hledí do očí,jakoby hleděl až do mě ,pro mě za mě.Silver stojí ve dveřích,posílá na mě ten čerstvý vzduch a mě dochází,že to je ten vzduch,kterého jsem se poprvé nadechl a od té doby se cpal jenom jím a když se tak dívám do Silverových očí a cítím vítr,který si pohrává s jeho vláčnými vlasy,dostávám hlad,vstávám a vrhám se ke dveřím za Silverem. On ale náhle zmizel,stojím sám v chladivém větru před hospodou a i když odešel,cítím jak se mě opět dotkl,jak mě opět poplácal po rameni -tak jak starý brachu. Stál jsem tam ještě chvíli.......,slunce odkryl mrak ,já se vrátil ke stolu a začal psát.... a zaplatím snad až budou kohouti kokrhat,ale to až Vám vypovím o Silverovi další příběhy

z jeho očí.