Polévka

Škoda že nemám nekonečně času,
to bych žil jistě tak jak se má.
Život by nevysel jenom na vlasu,
který teď někdo v polívce má.

Škoda že nemám nekonečně času,
to bych se zbláznil a štěstím tančil jen,
nečekal na nic v nočním lampy jasu,
na žádnej autobus, co vyveze mě ven.

Škoda že nemám miliony času,
jak jsem před léty mívával.
Svlečený jenom do půlky pasu
líbal jsem zemi a plakával.

Škoda že nemám nekonečně času,
to bych tu s vámi rád navždy byl
a rozebíral andělů padlou krásu,
atomy zkoumal a užíval si chvil.

Už vím, že nemám nekonečně času
a každou chybou pykávám,
že nevidím podstatu věcí, krásu
a mívám pocit, že jsem sám.

Jsem malou skvrnou-ornamentem
na mucholapce času života.
Málokdo má čas zjistit, kdo vlastně je,
když každým pohybem jsi více zamotán.

Zamotán, smotán, vymotán ze sítě času
budeš ve chvíli až přijde čas,
který se zastaví se srdcem v tobě
a potom zmlkne i tvůj hlas.

Škoda že nemám tu více času,
abych ti řekl jak mám tě rád.
Každý tu jíme polévku plnou vlasů,
a o lásce si nechme zdát.