Po kolejích jede vlak

Nejsi krásná,
jakou jsem tě chtěl.
Nejsi hvězdná,
jak mé nebe.
Nejsi růžová,
jako můj polštář.
Snad proto
končí v tvém lůně
drobky z mého já.
Ta co vylezla z perníkové chaloupky,
mě alespoň vzrušuje.
Cítím jak modré azuro mě miluje.
A jsi mé rozpoložení,
někdo se z něj ožení,
já tuším ne,
já tuším smrt
za nádhernější.
A vidím tam ty lidi zdejší,
když telefonní blues
jí posílám,
pořád jen dokola to omílám:
"A já jí miluju ....".

Vždyť cihly pro modré azuro
a pro tebe má holčičko
jsou jen v telefonním seznamu,
co snědl pes
jak smích můj
zní mi dnes
do nebes
i bez vzrušení
dá se žít,
jen se to necítí,
jen se to nevidí
a po kolejích jede vlak.