OZVĚNA

Tělo z červánků,
z červánků polaskané tělo sametovou broží.
Když chce být ona s ním,
když na ulici potkáš nesmysl,
když on si tě najde,
když vlasy hebké vášní chtěl by jsi chránit,
když nesnášíš život,
že musíš pořád krásu chránit,
tak začne ti být na nic,
tak stojíš u svých hranic.
Pak jsou ty nejjemnější písně
zoufalé a beznadějné.

Pak jenom v orgasmu života
se oba utápíte výkřiky,
co naráží o přihlouplé zdi,
neintelektuální přírodu,
která vždy vidí jen sílu ,
-pouhou tu milenku sluhů............

Boj se srdcem tu nikdy nevyhraješ,
naše matka je stavěná na jiné sedlo,
posměšný sluho všech sebevražd......................................