Opsaná

Jsem tělo z vašich těl, jsem mrákota,
jak po dně kotva vláčená,
zní olympijsky zvučně prázdnota,
jsem ruka v nádobí, ta máčená.

Miluji život, ze smrti mám strach.
Kluzký jak úhoř, oko rybářovo,
jen pohleď, jak se tluču ve vlnách,
když sebou sám jsem převtělován v slovo.