OBNAŽENÉ Důvěrnosti

Vítám Vás ve své elektrárně.
Vše je v klidu ,
jen se to třese nedočkavostí.

RUKA používá stůl
ke své improvizaci.

Jsem na vám se.
dně a usmí

Vůně ženských ňader a ten dotyk –
-lízání ,olízat celou ženu ze spoda
až do
lů.

Pokud by forma měla být štěstí….?

Lesní cesty – vyvraceči lidské samoty.
Ovládli jsme noc strachem velkoměst.
Stíny – poslové světla s výsměšným
papouškováním :
„Naší královnu nezastavíš…..!“

STARÁ PŘITLOUSTLÁ
SMRTKA-
„Nejsem sovět!“ křičí
ruský stařec.
Myslel jsem ,že už tu nejsou lidé ,
ale vidím rudou lidskou krev.
Po ránu mluví ruce.
Mé myšlenky jsou skryté ,
jako Vaše žvýkačky v ústech.

ROZHOVOR :
J:Co Vaši rodiče ?
A:Zemřeli za války.
J:Ách promiňte ,nevěděla jsem……..
A:Ále—chacha (výbuch dlouhého šíleného smíchu)………(po chvíli při uklidnění): Prosím Vás ,kdyby jste je náhodou potkala ,neříkejte jim ,že jsem se tady smál.

Hráli ruskou ruletu až do smrti.

Vedu život géniuse citlivosti.

CÍTÍM,CÍTÍM,ŽE TENHLE ŽIVOT
N E P Ř E Ž I J U

O lásce a jablku poznání.
Každý chlap je v prapodstatě žena ,ale obráceně to nikdy není.Dívka z profilu je kňučící rostlina.Zkáza se naskýtá v tom ,že ženy mohou být oslnivější než příroda.
Vždy ,když se dívám na ženu ,cítím ,že mi chybí jedno žebro.
Dvěstě dívek různého pohlaví.
Opakem soulože je žena.
Odplivnout slinu znamená zanechati chtíče a jít dál svou cestou práce.
To obraz je opakem soulože.
Neloučím se já líbám.
Když jsem tě viděl ,
zdálo se mi to.
Když jsem tě hladil ,
zdálo se mi to.
Když jsem tě líbal ,
všechno se mi to zdálo.
Pak jsi mě opustila
a já se probudil.

VÍRA V KOPCE
VÍRA V KOBCE

Závod s časem:
….snad jednou dojdu do budoucna.
Les mě naplňuje odpovědností.
Ó přírodo ,Ty snad tvoříš za mě.
Spěch – prudký ,jak tahy v šachách.

Skleroza - zapomenutý život
- zapomínání všedních věcí
- zapomínání frází – kéžby –
Jak vznešené popíjeti ve stoje.
Jak je možné ,že nemají v obchodě trpaslíka v životní velikosti ?!
S božskou myslí lze důvěřovat jen sám sobě.
Tomu děvčátku musím ukrást brýle proti slunci (je šílená).
Psi jsou jako děti po probuzení.
(M.Versailles)
Jak pachtivé kresliti krásu.
Obracím stránky – plyne čas.
Mnu si ruce ,aby jim nebyla taková zima a všichni si myslí ,že se mi zas něco povedlo.
Základem žití je improvizace.
Plácačka na mouchy – snědl jsem jí.
Všechno má prý své mouchy.
Duchovního cíle se v umění zmocňujeme hmotnými prostředky.
Čela mluví o vlasech.
Může štěstí omrzet?
„To fotil náš hříbeček!“
Volové a krávy žijí ve svých stájích -
- ve svých formách.
………….to byl ale sladký chlapec.