Oblaka

Taženi vším,
co nás kdy spojovalo,
na opratích větru.

Kopyta času zvedají prach.
Pod modrým tajemstvím
čistým a nevinným jako každé -
- dítě s modrýma očima.

Z úsměvu slunce vychází.
Nebeský kůň pádí dál.
Zoufale hledáš jeho slabiny.
Ty myšlenky vzdálené,
naduté, cáry z královského šatu,
bělostné pláně, pelíšky lásky.

Myšlenky černé šedé
až s bouřlivostí tužeb
rodí se pláč.
Některé vysoko, jiné zas nízko,
ale odevždy nad námi.

Chraň duhu,
tvou rukou prochází.
Chraň tu cestu svého srdce.

Taženi do věčnosti,
výjevy našich snů,
propletené dny.
Málokdo práskne bičem,
šílenství v tornádu se točí.
Málokdo zůstane stát.
- záři laviny.
Zůstane brázda jen
vysoko na nebi,
když letadlo mizí k svému cíli.

Nebeský kůň pádí dál,
smích zubů, zařehtání
a v jeho slabinách zjeví se duha.