NOVÁ APOKALYPSA

Vylezeme nad balkony všedností
tyčících se nad propastí ,
rozbouříme moře ,
zpracujeme návštěvy našich příbuzných.
Stačí vzít hřeben a ponořit do svých
mladých kučeravých vlasů
plných popela ,
pár tahů před zrcadlem ,
svědomí – malíř čmáře svůj autoportrét – pak patku přelízneš ,
hřeben odložíš na starou kredenc ,
ještě jednou pohladíš šedivé vlasy
a z vrásek utřeš pot a opět vyjdeš do ulic ,tak jako za mlada.
Shledáš přátele . nová apokalypsa –
- po létech vylezeme na balkony,
kol padesáti letokruhů má strom ,
dnes pevný silný ,který jsi před chvílí včera v jinošském obleku zasadil ,jak zelenavý lístek.
Kde cihly tvoří všednosti ,
ruce se pevně drží zábradlí ,
křičíc do dálky nad propastí :
„Rozbouříme moře ! Zpracujeme návštěvy našich příbuzných !“
Stojíte v těch výšinách – hledíte dolů na postávající city pod vaším balkonem vysoko u nebes
a ony jsou tak malé ,
tak malé a směšné……..