Norbert (povídka)

Norbert seděl vedle mě, před námi otevřená skripta: Algebra II. Pro Mat-Fyz a pár počmáraných papírů plných křivek, vzorců, vysvětlivek, škrtanců a bůh ví čeho ještě, snad mastnoty ze salámu, který jsme právě dojedli. O kus dál stolu číhalo před námi okno. Do dvora. Oba jsme cítili, že za dvě hodiny se toho už asi víc stihnout nedá při každodenní přípravě na zkoušku dálkového studia ČVUT.
Pod stolem jsme každý měl rozpité pivo, protože na stůl pálilo toho léta slunce, jakoby tam chtělo vypálit někomu rybník. Dívali jsme se směrem z okna odpočívajíc od záporných matic a popíjeli se slinou na blížící se sobotní večer. Norbert si odchrchlal po dlouhé pauze mlčení, která počala koncem vysvětlení: -No a to je ta lineární souřadnice. - jež jsem chápal tak zpola. A Norbert hledící skrze okno kamsi do vzpomínek řekl: „Ty jo, už jsi někdy v životě viděl pěknou uklízečku? Nemyslím pěknou, ale prýštící krásou. Rozumíš ? Nádhernou ženskou. Uklízečky přeci bejvaj už tak trochu uklizený ne? Ty vole, já jsem ti jednou viděl fakt krásnou uklízečku. Bylo to někde u malostraňáku na ministerstvu financí. Byl jsem tam na brigádě, jako úklidová četa. „To jste uklízeli prachy?" Snažil jsem se zavtipkovat, zbaviv se pocitu, že už se nebavíme o diferenciálních rovnicích třetího řádu. Né vole, cídili jsme okna, dveře, parapety a tak. 8 pětek za hoďku. Chápeš? Tohle jo-odvětil jsem a představoval si vysokoškoláka jak uklízí. A jednou jsme tam naběhli už v pátek, což je pracovní den, takže tam byli normální pracovníci a tak, protože jsme jinak dělali o víkendech, ale teď jsme tam nakročili už v pracovní den a jak tak čistíme myslím pravý křídlo toho paláce, tak koukam, jak tam pobíhá, jen tak v trepkách, taková holka s košema. Loknul jsem si piva, později jsem se dočetl, že trepka je prvok rodu nálevníků protáhlého tvaru těla a podíval se zcela náhodou na přímku C protínající úsečku B ve druhé třetině přímky A. "No a?"-snažil jsem se ho popohnat. No prostě čumim na ní jak blázen, jak odnesla ještě jeden koš do kanceláře a jak zní vyjde, zastaví se , zpozorní a čumí taky. Na mě. Taková malá drobná v žabkách,-aha tak trepky jsou žáby-počkej to sem nepleť, měla kudrnatý vlasy, tričko s jasně definovatelnými bradavkami."Asi jako ty tvý definice.." Ne tohle šlo úplně mimo mě - usmála se a povídá - Dobrý den, vy sem ještě jistě půjdete, tak to nemam zamykat co? Ty vole to mě dostalo. Než jsem se probral, tak vodemyká další kancl! Chápeš? Další kancl, jako další level! Tak povídám:"Jojo..jo tam půjdeme a kam večer vy? Chodbou všechny ty saponáty začli najednou vonět jako nějaká louka. Byla až mrazivě krásná, až jsem si myslel, že ty saponáty jsou nějaký afrodisiakum - řikal jsem si, že přeci nezblbnu kvůli uklízečce. Měla takový půlcouláky, takže jí byli vidět její krásný lýtka a snad mě přitahovala tim, že nebyla vůbec namalovaná."Tak si jí zmaloval?" Povídam.Ale houbeles, řekla, že teď je ještě celkem brzo, ale, že večer bude v malostranský besedě. Vzala koš, usmála se na mě jako ta největší rošťačka a řekla, jakoby kupovala chleba - Tak přijď! A než jsem se vzmohl zeptat na to, kdo tam bude hrát, zmizela jak princezna v bludišti finančního úřadu." No a co, kdo tam hrál?" Ále nějaký pankáči Smogová Závislost, nebo tak nějak. Vůbec nepřišla, vožral jsem se jako prase, cestou domu jsem ztratil empétrojku a druhej den na finančáku terno. Vrátnej nevěděl vůbec , kdo mu tam uklízí, nebo to nesměli říkat, nebo co, prostě od tý doby jsem jí neviděl. Malina! Občas si na ní vzpomenu, když doma uklízim". Línou cestičkou odešel od vzorců ze skript, na kterých stále visel a podíval se někam za okno, ve kterém jak na potvoru zrovna zapadalo slunce.
Tak to uklidíme, řekl jsem. "Hm, máš pravdu, už to nemá cenu. "Ale hele, večer je v Besedě kapela Nepříjemná Pravda, tak kdybys měl chuť, já tam stopro jdu."Řekl, jako by si kupoval v sámošce chleba. Myslel jsem na přímky a úsečky.