Mým básním nikdo nerozumí

Mým básním nikdo nerozumí
ani já sám...

Snad s něčí pomocí
i já mu mohu pomoci,
mým slovům skládaným,
jak z cíga - rety dým.

Toho se nenajím
ani ty,
leč ořech snad
pomoci rozlousknout
společně ty a já
přijít na kloub oparům slov

napovědět druhému,
nebát se vět,
jež uchem sem - zdají se tam
a nazpaměť jen školní, nebo úchvatné:

pověz je hned!
Hned teď
jdi s nim ven!
Než zapomeneš,
jak tahle báseň začíná.

A netřiď je!
Vždyť sám si vystačíš,
vždyť sám si pomůžeš,
tak proč mě chceš?

A pomoc mou..
..nebo já tvou..
..tu žádám?!

Třeba se směj,škleb se, mrač
anebo plač, kousej si nehty,
rty olizuj, jemně mni látky šat,
dělej co chceš!

Jak ale báseň jednou pustíš k světu,
nic s tím už nenaděláš..
..a pak se poděláš
a pak si to moc bereš
a pak se .... ptáš
proč nikdo tobě nerozumí,
když zrovna dneska verše nepíšeš.