Mortadela

Jsem báseň té mortadely tady
přítomnost se tu zachytává
a šíří jak olej na papíře.
Jsem tu a jsem, i když už zpola nejsem.
Bič vlastních rukou dávám k nohám rychlostí zmámených.
Zachytávám oblaka
a pouštím je po řece dál,
jsem rytmus .. . ... déšť z ničeho nic.
Jsem, co slyšíš jenom ty
a tak se tiše vpíjím do papíru
a začínám se bát i myšlenek,
že jednou nebudu... ..
.. . .mít ke knoflíku díru
a vesmír
bude
pět bez vět.