MONOTÉMATICKÁ BÁSEŇ O LAVINĚ

Bílé nebe ,
oblaka draků
vystrkují drápy
a noří se…se…se,…se..se ,se
séé noří do věčného odpočinku.
Hranostaj vzpomínající na mládí
strhává naše myšlenky k útěku.
Panikou se třese celá zem ,
motory země hřmí
a obr řve :“Já jsem pán !“ ,
padajíc do své smrti.
Valí se ,padá a nikdy nedopadne.

26.4.94´