Míchaná

Co nás tady míchá? Snad lžíce? Ležíce za obzorem leknínové polévky hned vedle vidličky? Cože? Snad není ta vedle nože toho ostrého stále nabroušeného chlapíka, že se ho to tu netýká? To bych se divil já namíchlej jsem už dost. Copak vy necítíte tu zlost? Tu i tam tam tudy tam a tam...nebo je to snad radost? Starost se mění v lítost, chytrost se mění v blbost , mladost se opět mění v starost a míchá se Čech se Slovákem, Francouz s indiánem., Tatar s omáčkou, národ s národem, bílý s rudým, rudý s hnědým, žlutý s hnědým, zkrátka muž se míchá se ženou a ženy se míchají s dalšími ženami i muži. Ženy se pak pletou, dcera s tetou, až se spletou a pak mužům se pletou až jim pletou, nakonec i muži se pletou, všichni se pletou, pokud se dobře pamatuju. Tak se to všechno plete a mele a celý svět dýchá až u srdce nás píchá, jak nás to tady míchá...ano láska ta nás tu míchá ...