Metro

Vím, jak se klube mrholení,
pro všechny pány,
pro všechny dámy, jenž vyčnívají,
ty by jsem chtěl mít doma.

To bych jen zvučně bujel kyjem,
jímž probouzím sousedy.
To bych vám drahé paní
nesměl sedat na ledy.

A náhle stísněn, jako ti v metru,
útěšní lidé, hledajíc svobodu.
Tam kdesi v nitru svého metra,

Metra plného podchodů.

Tam, kde je dotyk smrtí živ,
když krása krásu opouští
a stává se jen smutnou kočkou,
co jednoho dne rozškrábne tvou prizmu,
svou podstatu,
tvou lásku, ty idiote!

Myslíš, že je to, co jsi cítil tam dole!
Cítil jsem její teplo, kdesi na Marsu.
Po mámě ani střepy a táta už pět let
mi nebyl schopen vyčítat.

Jen lidi chodili a rodina se lepila, nejvěrnější holky šli spát a já jsem se rozpadal do blahobytu své postele.....do prdele!

Už spím a myslím na to všechno, co jsem prožil, zdá se mi být krásné nechat si o tom zdát.