Letos první

Sněží dětství, první den,
jsem znovu jako tenkrát
nemocen.
Ševelí švitoří topení,
co otec kdysi zapálil.
Připoután k oknu s pohledem
na zapadající keře, auta, stromy,
střechy hnízd,
padá ten právě poklad zrozený,
mosazná klička okenní
mě chladí jen,
mě chladí.