Lavina

Vztyčená hrbolatá žlutá sjezdovka,
vystlaná sněhem - láskou žlutobílou.
Sněží mi do ksichtu - stěží,
nevinná lavina se valí
na svaly unavené,
protékám tmou - popadám dech,
jak na schodech tajícího
hotelu - smrt v sněhohotelu,
není tu padák,
jen malá škvírka na dýchání,
chladící tváře kolem,
lem kol se táhne ledem,
jdem spát se sněhem
něhou obklopeni,
ne láskou uhořeni,
jak v popel spáleni
a zpopelněni,
tak ledy propoceni,
jedinou cestou v závěji
milovat právě ji
je roztát jako led,
teď hned jak v okně parapet.
Asi už zmírám bez tvé lásky, bez kyslíku, bez myšlenky,
kdesi v Jizerských horách
na konci světla
vidím tunel,
tuleň se láme,
mé prkno hoří,
nohy necítím, ruce již nemám,
prý pozvolna příjemnou smrtí je u mrz nutí
no hy se ztrá cí v bal zak ově zpo vě di
už za 3 mi nu tt ty - brr to je zima,
nepoznám jméno své a umřu zažžii vva..