KARLOVY VARY v létě 1994´

Protáhlé nahé stíny,
jež obnažují pravdu ,
směsice fresek ,letní křik.
Harampádí ze starých poselství ,
snad vzlyk ,kde šik ,
vítr ko líbá v poselstvích.

Džbánečky ,srdíčka ,
s oblekem třiašedesát ,
podobně smál jsem se svým dnům.
Fontány chrlící svou sílu lásky ,
podobně chlámal jsem se oltářům.

Obrovská koupel toto město ,
široucí vana ,ten tryskní zjev.
Snad pohrdání díků vzdání ,
procházel já ,já srdce lev.