Kamenné limeriky

Leží kámen pod skalou,
myšlenku má troufalou,
že by letěl ke hvězdám,
někam na vesmírný flám,
tenhle kámen pod skalou.

Stojí kámen v kvádru,
na co myslí v jádru?
Že je chladný balvan,
mračí se jak Marvan,
srdce má jak sádru.

Sedí kámen na skalce,
nemá rád přistěhovalce,
trefil by je kamenem,
jenom tím, co je jen,
na zahradní skalce.

Usnul kámen v oblázcích,
tam u cesty, kde je sníh.
Co ze života vlastně má?
A tak se mu klidně zdá,
že frčí někam na lyžích.

Snídá v trávě jeden kámen,
pije k tomu čerstvý pramen.
Pohrává si s vidličkou,
jako on tak maličkou,
než s ním bude jenom Ámen

Kouká kámen u cesty,
jak by hledal nevěsty.
Miluje tu paní z štěrku,
má ji pěkně dlouho v merku,
jenže jí je místy sty.

Aviváží jemně zmámen,
froté ručník kolem ramen.
Točí se furt dokolečka,
jako by hrál na blbečka,
tenhle v pračce vodní kámen.