Julie

Julie je moje dcera,

viděl jsem ji teprv včera.

Je bledá a nemluví,

to mě u ní omluví.

Její tělo ukryté pod listím,

už ví všechno,co já vím.

Houba se rozrůstá,

jak měsíc.

Hory se pyšní,

Jak nosy horolezců.

Pták naráží na sklo,

jak nevidomí útok.

Vypreparovaná hvězdonická Venuše

leží na operačním sále

a nikdo jí netleská.

Králík cupitá po poli

a najednou se zastaví

a poslouchá hudbu

z poblíž zaparkovaného auta,

kde dva milenci

spokojeni vrní jeden v druhém.

Nebo je to všechno jinak ?

Má drahá Julie??

V autě sedím sám,

kolem telegrafní dráty,

ptáci,šum lesů a polí,

zívající rodiny na procházkách v šrámech světa,

nejsvobodnější oblaka nad námi

a ty Julie,která ještě stále ve mně spíš a sníš

o mámě a tátovi,

jež vdechují ti život,

abys nakonec slyšela jejich

poslední nadechnutí.

Králíci jsou na tom podobně,

akorát tolik nežvaněj……..

(v Bratřínově pro mou imaginární dceru………2001´)