JDU K ZUBAŘI

Smějí se na nás naše prsty
a vlastní „Nás“, chce šokovat,
když nazí v cizím bytě
hledáme toaletu.

Snad ráno, nebo večer,
ale vždy si dlouho povídáme,
když
nechceme nic
sdělit.

Unavené oči slzami,
ztahané rty smíchem,
roztřesené ruce věčným přehrabováním,
vysílené nohy nesmyslným pobíháním.
...-...-...-...-
Přibouchnuté srdce věčným nedorozuměním.