HROMÁDKA VYKOUŘENÝCH NADĚJÍ

Věčné zatracení
té věčné onanii.
Svobodo ,chci tě !
Opravdu se tě dotknout.
Už žádné iluze ,
jak mouchy u mých nohou.
Projít se v rozpáleném písku ,
utrhat knoflíky–spojnice necudnosti.
Kapičky potu na mém těle
znovu se vsakují a rodí.
Prohlížím časopis z fotek
a dopisů mých přátel.
Za chvíli si s ním dojdu na záchod.
Z rádia pohádky chtějí mě uspat ,
strčit mi páchnoucí palec
od kouře do pusy.
T je nespravedlivý !
Já nehraju !
Kde jsi má pohádko ?
Ve stránce z bible zabalena s tabákem.

Se zavřenýma očima přecházím ten čas.
Paprsek světla
mě však stále OSVĚTLUJE..
(26.8.94´)