Horečka sobotní noci

Horečka sobotní noci

/Fever/

Na břehu mojí postele

houpou se vlny svobody.

Mráz s potem lezou po těle,

jakrád bych ležel u vody.

Kosmické války uvnitř mé hlavy,

co chvíli má se rozletět.

Úsměvné sestry vždy bez obavy

hledící na můj bledý svět.

Říkají poť se, kloktej, pij a jez,

než k tvému lůžku přijde kněz.

Jsem tu sám jak poustevník

v jednom z těch bílých pokojů.

Přestal vám kouzlit kouzelník ,

to je najednou pokojů.

Plameny v očích šlehají

a srdce buší o stošest.

Vzpomínky mizí potají

marně se svírá ochablá pěst.

Snad dal bych si lok whisky,

zimou se třesu a zalikám.

Snad básník kdesi mezi písky

se netřese jak osika.

Jistě už políben je múzou,

co se snim do extáze chytne

a už se třeba prokousal i blůzou,

jak sluníčko si blahem

občas škytne.

(Čívovi za přeloučský incident

srpen 95 Ondráš)