Holobrádek (povídka)

Jak už to na tom světě bývá, tak jako každé ráno, tak i to dnešní jsem zavítal do koupelny, abych si vyčistil zuby. Kouknu do zrcadla a co nevidím!!! "To není možný!!!" projde mi mezi zuby. Strnule zírám do zrcadla na svůj obličej. Odhazuji kartáček a zběsile si ohmatávám bradu. "Fousy!!! Skutečně!!!" Pro jistotu se prohlížím ještě ve zbývajících dvaceti zrcadlech. Všude to samé!!! Pomalu s hlavou vzhůru stojím u největšího zrcadla a pozoruji zarostlou bradu. Špulím rty a ukazováčkem si přejíždím knír. Prohrabuji se čerstvými vousy jako starý zarostlý námořník a podvědomě se usmívám. A ty krásně zarostlé tváře!!! Neustále si fousy přejíždím prsty. "To je špička!!" S těmito slovy běžím v županu do pokoje, kde mám na nočním stolku přípravek, který jsem včera večer před spaním použil. Nevěřícně zírám na krabičku - Mister Micado. No to je super! To budou chlapi čumět! Rychle se oblékám, abych byl jako první v baru U trychtýře. Ještě prachy, něco na čtení, cigára, nazout boty a ven!
Dveře práskly a beru schody po třech, abych už byl na ulici. Rozjařený úsměv mě ale náhle opouští, opouští mě náhle vše a stojím jak přimražený u domovních dveří v jejichž skle vidím svou vyjevenou tvář a v uších mi ještě dlouho zní to bouchnutí dveřmi...Klíče!!! Čerstvé dopoledne a naši se vrátí až zítra! Ach bože! Zírám vyděšeně do skla ....................................... kdyby jenom klíče!!!

(Zvolna se dobelhal do baru, kde sedí snad až do dnes.)