Flákám se

Flákám se,
zevluji po nábřežích,
Hlavu mám v lumpárnách,
Potkávám starce s okem přimhouřeným,
Voskové ženy,
všichni básníci.

Poezie pochytaných madel - srnek při lovu
v zatáčce tramvaje cinkající na popeláře
projíždějící na oranžovou.

Tak krásná lumpárna
Dnes při východu slunce nad nábřeží
V březí a plné příběhů
s domy ze šrámů, monoklů a oprýskaných okapů,
s domy plnými kojících matek , odpuštěnosti i opuštění,
vyjících psů do zdánlivého prázdna
řinčících telefonů oběšených linek.

Pro koho ten kříž z kolejí na Štrosmajeráku?
Andělské cinkání jen tak do větru,
Který se zamotává vlastní dlaní
Z oken do ulic a zpátky do sklepení.

Jsme kamení občas ... ty kostky na nábřeží
A přejetí jak křižovatka s křížem z kolejí.
Už noc , fontány stále crčí do dne,
Kdy počne nová lumpárna,
Vypadá to tak když střídá světlo tmu.
Je to krásná lumpárna, ráno a večer
A každý další den je jedinečný a neopakovatelný...jako další
procházející člověk.

31.10.2007