Europosranec

V týhletý době plný slamu,
já si tu hlavu do krychle lámu,
když do řiti se dere tenhle svět.
Peníze vládnou, tříděj je čuníci
A mluvjej zaň Zementi, Putny
a kdejaký Trampíci.

A tak vám vzpomínám,
jak asi žil Leonardo da Vinci,
medituji nad barem,
až jsem v tom okouzlení
najednou polknul minci.

Cítím ji v krku, tam však není.
Je tam, kde pomoci jí není.
Volám si záchranku
a slečna na konci druhém
mě uklidní, že jednou vyjede
to malé euro pluhem
a možná už teď se řítí,
vyjede samo prostě z řiti.

Snad je je to stejné jako při porodu,
hned ráno s kocovinou po tom vinou
běžím v práci ku záchodu.
Zvracím a kálím o sto šest,
zelený zcela pak klozet prohrabuje moje pěst.

Nic nenacházím
a pár dní se stále hrabu
špachtlí v svých lejnech
a cítím, jak jsem v srabu.

Měď, Zinek, Nikl
tak to jsem slupl, než by fikl,
Nikl, zinek, měď,
Člověk si na vše zvykne,
než by řekl teď.
Nikl, měď, zinek,
pomůže zelí prý, klidně 5 mandarinek.

Pomalu zvykám si na své exkremence,
na wc nosím gumové rukavice.
Pak mi to nedá, že jsem takový kretén,
zajdu do špitálu a tam je doktor Rentgen.

Sestřička říká, co zrovna byla tu,
že jsem snad spolkl celou výplatu.
Bylo to jen euro z roku 2002
a tak se díváme na sebe jen my dva.

Je zvláštní únor
a venku padá sníh,
dle lékařského nálezu
je mince stále v útrobách mých.

Až druhý den po 183 hodinách,
rutinně s rukou v míse vzdechnu svoje ááchchch,
vidím, co všechno člověk nestráví
a je tu jedno jaké máte pohlaví.
Pod ním má každý stejnou díru
což asi neví všiváci proti míru.

Jezte vše zdravé a dobře kousejte,
nad každým čistěním se pousmějte.

Nejsmíšenější pocit však přichází na konec,
že už je ze mě europosranec.