Dojmutí

Mohutně podojím své oči
dnes večer má milá,
až se v nich společně
budeme zalykat.
Naplakal bych celou vanu,
jak mi je všeho líto.
Všech nenaplněných lásek,
lásek mezi psem a kočkou,
mezi sněhem a vločkou,
bratrem a sestrou,
sakem a vestou,
tátou a synem,
divadlem a kinem,
ňadry a šíjí,
mezi těmi,
co přede mnou se stále kryjí.
Jak je mi líto té zatracené lásky
mezi prsty, které tě zebou,
mezi mnou a tebou,
mezi světlem a šerem,
mezi ránem a večerem,
mezi babičkou a dědou,
jejich hroby mě dovedou
dohnat k slzám lítosti.
Lítosti,co slzami mě vždycky pohostí. .. ….