DALŠÍ DOBRODRUŽSTVÍ

Ještě než Cyrano z Bergeracu hrdinně padl, setkal se na bitevním poli francouzských vlastenců ,se svým ztraceným bratrem. Náhoda a štěstí dnes spolu slavili úspěchy.
"Pinoccio !!!" - zvolal Cyrano.
Ten zrovna klečel u stromu sázel cosi do země a prozpěvoval si jednu dětskou písničku................"Pinoccio!!!!!! "
....rozlétlo se znovu po celé pláni .
Pinoccio, když zaslechl své jméno, přestal se prohrabávat v hlíně a udiveně se začal rozhlížet na všechny strany. Po chvilce si povšiml malé postavy, která se k němu přibližovala. S pootevřenou pusou hleděl na urostlého muže
s pavím perem na širáku ,s kordem
po boku , ještě delším knírem
a dobráckým úsměvem starého proutníka. Cyranovy boty rozrážely prach až dorazily k Pinocciovi.Když Pinoccio pohlédl do očí velkému básníkovi,
pohladil si nos a radostně se vrhl
k nohám Cyrana."Cyrano ! Já věděl,
že se pro mě vrátíš!" Bráško...!-pravil Cyrano a pozdvihl malého Pinoccia.
„Jak bych mohl zapomenout! A copak to tu zase vyvádíš?“
„Ále Malenka mi řekla,že si mě vezme,jen když budu mít ještě delší
nos,tak ho strkám do země,zalévám
a vytrhávám plevel.“
„Nebuď bláhový
chlapče nebohý.
Nestrkej nos tam,kam nemáš,
toť poradil ti jistě Jidáš.
Nech dívky dívkami,
počkej až vyrostou,
vždyť mezi hvězdami
setkáš se s kometou...“
„No ano - Cyrano ,vždyť ty to jsi!
Celý život jsem tě neviděl,až teď poprvé.Určitě jsou lidé,kteří měli takovou smůlu , že tu svou kometu
nikdy neviděli...“ A Pinoccio se začal samou radostí smát až brečel a tancoval kolem Cyrana.Cyrano se musel začít taky smát až se za břicho popadal.Když se dost nasmáli,podal Cyrano Pinocciovi ruku a začali se ztrácet v dálce.Přitom si povídali,co všechno v životě zažili a vždycky když se pak na sebe oba podívali začali se oba smát ještě víc ,mávat rukama a tancovat....