Bráník 16:38 nádraží

Myslíš, že zbytečná je báseň,
kterou tu pokládám jako koleje,
co uzvednouti nelze.
Třpyt na Vltavě,
příjezd a odjezd,
zpoždění a úžas
nad tím, co jsi čekal.
V uších mám hudbu a v oku skály.
Na obzoru zmeškaný vlak ve 14:36
a handicap, který se už nikdy neztratí.
Vyléčen, probuzen a zmámen
vracím se z psychiatrické léčebny.
Ámen
Co pomačkalo se,
to jsem zas vyžehlil
a naplnil neznámou látkou jen pro okolí.

Co chci, to mě nezajímá,
co nemám, to mě dojímá,
co vím, to rád bych řek.
Co nevím - neztratím.
Co ztratím - zase jednou najdu.
Co vidím - za to se stydím
Jen někdy, když mám splín,
co vykoupím, to zaplatím,
co neprodám, to tobě dám,
co vymyslím, to vydražím.
Procházím nádražím.