Bouřka

Nebe se zlobí
a fotí si nás bleskem
vzduch lehký
zkropený konví nekonvence
a zmoklé věnce
půl prstu napříč
hrom burácí
a hroby promlčené,
jak lůžko zpité alkoholem
tvář němá skrývá
v jeskyni svou osamělost.
bubnují střechy
i prsty nervózních rodičů
je láhev dopitá
přes půlnoc odemčená
a nebe stále odkrývá
svůj hněv bez vzpomínání
tisíce fotek
a jeden propálený negativ
a jeden úder bleskem
a jedna rána do zátylku.
Vyschlá mám ústa
z oněmění.
Těžko říct, zda-li
je člověk po záplavě
ještě někdy v suchu.