Bojím se až přijde domů

Bojím se až přijde domů
a začne mluvit o lásce.
Vyhlížím jí z okna,
ta jež miluji jak alkohol
na ranách kolísání,
ta jež rozpaluje pod mým krbem touhy
stromy plné kňučení,
ta ke které cítím určení.

Té bojím se ,že opustí mě stejně jako přišla,
té minuty ,kdy všichni shrbeni
a ona jediná s tou malou sirkou pravdy
pod běhounem doby směje se doutnáku
a tančí s ním ,jako by v očích měla
schopnosti ,tak jako při tenise ,

LOP! a míček HOP!
tak všechno odpálit kamsi
ke svým nebesům,
ke své hvězdě jež tiká pod plachtou v tělocvičně,
protože tam se všechno nacvičuje ,
tak jako já se neustále dívám škvírou
mezi záclonami a trénuji se než ona přijde
a rozpumpuje mi srdce a žaludek

a neříkám si,že jsem ztracen,
protože nevím kde jsem a ani kdo jsem,
když klíčem v zámku loví klid,
pak očima svýma jež se mi otevírá ,
já vím , že v tobě lásko,které tak já se bojím,
tak v tobě chci se utopit.