Básník

Sražen k zemi,
jako tělo bez hmotnosti,
bláhovými skutky zmámen,
neschopen napsat kloudnou větu,
zatímco ostatní již dávno vydávají své paměti.
Ráno odvíjející další den,
ráno,
kdy ruce mluví o pravdě
a zrcadla se nám smějí.
Bylo na čase vstát
a postavit se zpříma na nohy,
ve kterých dřímala sabotáž,
aby se vše lehce zvrtlo.
Včera se to všechno zvrtlo.
Včera se to tak všechno zvrtlo,
že vůbec nevěděl co,
protože nevěděl
jak na tom je.
Všichni mu sice říkali děje se to a to,
ale nikdo mu neřekl,
co má cítit.
Čekal na autobus
a v kapse pomačkával prázdnou krabičku cigaret.
Papír byl poddajný,
ale ten staniol....
jakoby se mu vysmíval.
Ne včera rozhodně nepřestal kouřit,
ba pozoroval, kdo všechno ještě v dnešní době kouří.
Nikdy nechtěl dělat to ,co ostatní
a své verše raději žil,
než aby se s nimi trápil ,
utopen v inkoustu, jak prsty zmáčené klávesnicí.