Zpátečnická

Ač v zlém snu, skuteční,
jdem světem podráždění.
Sbíráme síly zbylé.
Náš průvod smuteční
hrá pochod o dláždění
ulice starobylé.

Coby lem krajkový
překrásné domořadí
v měsíčním světle dřímá
jak křižník vlajkový,
kýl jehož vlny hladí,
když šepot moře přijímá.

Ta cesta čarovná
děsí, jsouc v zapomnění.
My dál bloudíme po ní,
ač slova varovná
nás budí z toho snění.
Žádný se neodkloní.

Jsme věků vzdálených
legií cizineckou
a cechem znovuvzniku
mýtů kdys spálených
pošetilostí světskou
tvořivých nebásníků.