Šeříky

Když štěstí nacházíš
v naději zapomnění,
smíš v sny se položiti.
Tvá mysl plachá již
polosmrt v žití smění
za v smrti položití.

S pocitem smíření,
ve kterém není pláče,
však smích je neradostný,
v němž noční hýření
i nutná pověst rváče:
co růže těla ostny.

Pak náhle ucítíš
šeříky v jarní bouři
a srdce připomene
si hořkých nocí tíž,
kdys oči nezamhouřil.
Spí v skále. Nekamenné.