Čajkovského symfonie pro Terezu P.

Vím, pro oba těžké to je.
Jsi moje a nejsi moje.
Skutečnost je pro nás těsná
komůrka. Ty víla ze sna
a já jsem Tvůj věčný snílek.

Obrázky těch krásných chvilek,
které jsem Ti bral i dával,
v srdci svém jsem poschovával,
kde mě začly hřát v té zimě.

Poté zcela ovládly mě
Tvoje rty hrou sladkých chutí.
K objetí mé ruce nutí,
spočinou tak na Tvých bocích.

Mandarinky o Vánocích
nenahradí vůní svojí
tu, již tajíš pod závoji
andělsky svých jemných vlasů.

Múzy spící v Montparnassu
žárlivě se do tmy ztrácí,
kdyžs Ty mojí inspirací.

Ty i Tvůj smích, který mi je
milejší než symfonie
Zimní sny, neb z hlasu Tvého
zní též hudba Čajkovského.