Vyznání

Zvoní zvony,
láska rozkvétá v zahradách snů.

Zvoní zvony
a ve vlnkách staré řeky,
zní vesmírné tóny,
v tůních spí minulá léta.

Usedni na břehu a poslouchej,
jak vítr čechrá rákosí
a kytara milování zní potichu.

Zaposlouchej se do šumění topolů,
do ticha které se prostírá nocí.

Zní zvony
a nad obzorem moře vychází slunce,

slunce touhy.

Dobrý den, živote
dobrý den, lásko;

čas poklekl;
přítomnost oblékla večerní plášť
a po nebi plují oblaka,

oblaka našich dnů.

Dobrý den, živote!!!