***

Hodiny si zívly,
nastala hodina po půlnoci
první tramvaj,
otevřela oči
a její světlo osvětlilo koleje.

Měsíční zahradník,
rosou zalévá zahrady
slečna tramvaj,
mu vesele cinká
a hvězdný nebeský vůz,
nakládá sny.

Noci ubývá,
světla přibývá
a slečna tramvaj,
si vesele cinká Prahou.

Na každé zastávce jiná tvář,
jiný osud
a na kytaru rána,
hraje vítr tulák.

Vychází sluneční kouč,
jeho paprsky zlatí její okna
a slečna tramvaj,
odjíždí do veselého dne,

který otevírá oči matičce Praze
a ona jako matka,
laská ráno,
které slečna tramvaj rozváží.