Pražská zastavení

XXX

Karlův most posnídal zvědavost turistů,
flétna Vltavy zpívá rozšafně,
a Jan Neruda hledá svoji lásku.

Dlažební kameny si z čela utírají pot od šlápot
a Pražský hrad se usmál.

Dobré ráno,

Staré město;
cinkající tramvaj odváží Tvůj děj,

a dva v podloubí,
čtou svůj čas.
XXX

Vodnické zvonky ve vlnách,
zvoní sluneční panování,
stín stromů prodává ticho
a Vltava vypráví rybářům.

Praha usedá do kavárniček,
popíjí kávu líného poledne,

děda Dobíhal stáhl klobouk do čela

a jeho vzpomínky,
odplouvají s Vltavou.
XXX

Hřívu koně Svatého Václava,
zlobí vítr,
slunečná paní,
zlatí kupoly Národního muzea,

Svatý Václav se usmál,
sestoupil z koně,
pomalu jde k Můstku,

jen se diví,
tohle není rodný jazyk.

Zasmušile nasedl do sedla
a jeho mysl bloudí staletími.

Kde jsi má země,
můj národe?!

Praha mlčí,
jen krev cizích měst proudí jí žilami.

A na jeho tváři je slza,
slza smutku.

Dobrý den Praho,
dobrý den, Svatý Václave!!
XXX

Měsíční rybář,
chytá odlesk vln do své sítě
a Svatovítský chrám,
poklekl před věčností.

Jeho zvony zvoní k pokoře
klavírní nokturno Vltavy, zní
a vzdech starých paláců,
vroubí ticho Pražského hradu.

Dobrý večer, královno měst;
tvůj čas přichází.
XXX

Kněz času otevřel brány života,
ve větvích Petřínských sadů,
hraje vítr sonátu,
a kůň Svatého Václava zařehtal v ránu.

Vychází slunce,
jeho paprsky probouzí národ.

Národ svého knížete,

oroduj za nás Svatý Václave:

Jsme tvůj lid,
vévodo České země.

Ámen.