Zpozdilá louskání

Ve stopách smutných po ořechu,
krajina tančí do výsměchu,
a opadává za tebou.
A opadává do úžlabin,
a zebou, zebou srpky slabin,
a zima tlačí do mechu
půjčenou trpkost od jeřabin.
Dokonám krásu.
Nerozkvete.
Snad naposled,
snad v příštím létě,
vyloupnu jádra vyklovaná
pro červencovou potěchu.
Už opadala ve spěchu.