Stříbřitým pstruhům

mých leklých lásek

zapomeň lásko na úbytě

těch spalujících vášní

jež prorůstaly krví skrytě

už dávno nejsme zvláštní

doteků křídla polámaná

na větvích paží pálí

kde že jsou slova nedospalá

s kterými jsme si hráli

ostrůvky našich potěšení

už zarůstají travou

a leklé ryby bříška cení

když po vzpomínkách plavou