Tanec korálu

Jsem korálový útes - zázrak.
Narozen v teplém oceánu, rostu a tvrdnu na kost.
Kost se mění v kámen,
v ostrov, v sen, pak v slunce.
Slunce se promění ve vítr, V buddhu, pak v boha.
Bůh se mění v mořské řasy,
mořské řasy vysedí maličkou modrou planetu, zemi.
Ze země vyrůstají živé věci.
A nakonec se země obrací zpět v korál.

Větrná jarní noc
nízké mraky, vysoké vlny.
Jsem korálový útes - zázrak.
Vztahuji svá chapadla plná lásky
Tančím tanec věčné lásky
Ve jménu neznámého bytí.

Zde se otáčí spirála života
Země a svět si tu podávají ruce
Dívčí úsměv tu roztaví tvrdou skálu
Slza chlapce tu září přes indigově modrý oceán.

Den za dnem příliv a odliv.
Nedaleko od pobřeží tady běží mořský proud z tropů.
Měsíc a hvězdy tu krouží každou noc,
V labyrintu korálového útesu
Krouží lidské dějiny.
Slzy a úsměv.
Jsem korálový útes - zázrak.
Vstřebávám kroužící a proudící světy
Měním je v kámen, v květy ticha.
?Ať všechny bytosti tančí pospolu -?
Zní můj zpěv bez hlasu.