Než mně potkal

moje vlasy voní po máku,
mám ráda tichá rána sluncem zalitá
znám tě z louky plné bodláků
je mi zima i když nejsem zabitá

je mě hodně, ráno, večer, k obědu
je mě moc a já to unést nesvedu
je mě špatně z vína příliš trpkého
je mě samo, samo, samo bez něho

ztišit nejde srdce plné kvílení
nejde najít klíč k tomu bolení
zalít vodou, zchladit nářek svůj
nejde smát se, když ty nejsi můj

budím všechny, kteří tělo nemají
tiším duši těmi co mě neznají
tropím povyk koukej tady jsem!
nevidíš mě? vedle sebe jdem!

zavřu krám a zatáhnu roletu
marnost vsákla do mně, to se nepletu
půjdu dál a třeba najdu zklidnění
v trošce vína a hlavě bolení